Jižní Albánie mi padla do (modrého) oka

Z Ďirokastry můžete dojet do Sarandy autem za hodinu, ale také vám tento přesun může zabrat jako nám téměř celý den. Cestou totiž můžete navštívit spoustu zajímavých míst. Z Ďirokastry jedeme silnicí směrem na Jogurcat. Dvojjazyčné dopravní značení v albánštině a řečtině nás láká k návštěvě místních albánsko-řeckých vesniček, kostelíků, monastýrů či archeologických areálů. Sjíždíme do vesnice Sofratikë, odkud úzkou cestou zajedeme k ruinám divadla v areálu Hadrianopolis. Jsme tu úplně sami.   

Z vesničky Jogurcat stoupáme do průsmyku Muzinë, cestou se otevírají nádherné pohledy zpět do údolí řeky Drino. Cesta, kterou sjíždíme na druhé straně hory, je dost klikatá, ještě že budeme brzy zastavovat. Děláme delší přestávku u Modrého oka (Syri i kaltër), sytě modrého pramene ze kterého vyvěrá voda neskutečnou silou. Je krásné dívat se z vyhlídky shora přírodě rovnou do očí. Krásné je "oko" samo o sobě, ještě krásnější s okolním hájem. Místo působí opravdu uklidňujícím dojmem. Myšlenky o magičnosti pramene mi náhle naruší zvolání jedné z turistek: "It´s magical!" doplněné o poznatek, že když hodíte do pramene kámen, vrátí se zpět na hladinu. A pak to začalo, turisté vrhají kameny do pramene, přičemž se snaží překonat sílu této vyvěračky. Klid a magičnost místa jsou fuč. Je na čase jít do háje.

Od Modrého oka se vracíme zpět na cestu do Sarandy a zastavíme už jen krátce ve vesničce Mesopotam, abychom si prohlédli místní monastýr. Opravuje se, dovnitř se nesmí, procházíme se v zahradě kolem. Potom už se přesouváme k moři do Sarandy. Cestou by bylo možné navštívit ještě jeden archeologický areál u vesničky Finiq, ale tento výlet odkládáme na některý z následujících dnů.