Durres

Durres. Druhé největší město v Albánii, přístav a letní letovisko s písečnými plážemi v létě v obležení turistů. Z Tirany je to do Durresu pouhá půlhodinka autem. Konečně jsme se sem po čtyřech měsících v Albánii vydali. Hned na úvod musím přiznat, že ač jsou v Durresu k vidění zajímavá místa, můj celkový dojem z tohoto města byl tak nějak divně "plochý". Durres zkrátka není můj šálek kávy a na letní dovolenou u moře bych toto místo rozhodně nedoporučovala. 

V listopadu jsme Durres navštívili dvakrát. Při první návštěvě jsme si prohlédli zdejší amfiteátr, vyšlápli si na kopec k vile Ahmeta Zoga a prošli se podél pobřeží severně od přístavu. Večeřeli jsme v restauraci Charlie Max Marina, kde dělají opravdu vynikající mořské plody a ryby. Po nezapomenutelném salátu z mořských plodů a grilované chobotnici v úžasné atmosféře této restaurace s výhledem na moře jsme tušili, že tu nejsme naposledy.

Je zatažená sobota, teplota kolem 15 stupňů. Vyrážíme opět do Durresu, chceme prozkoumat pláže jižně od přístavu. Procházka podél moře je pěkná, děti se mohou vyřádit. Hrají si v písku, zkoumají, co všechno vyplavilo moře, občas narazíme i na nějaké průlezky. Pláž se táhne, kam až oko dohlédne. Mezi hotely lemujícími plážovou promenádu jsou sem tam stavení stlučená z čeho si jen lze představit a s dírami ve střeše překrytými igelity zatíženými kameny.

Míříme do Charlie Max Mariny. Je tu úplně plno, máme čekat minimálně půl hodiny. A tak jedeme zpátky do Tirany. Nasedneme do auta a začíná pršet. A prší celé odpoledne a celý večer. Copak asi lidé z chatrčí u pláže. Snad igelity na střeše drží.