Den léta v Drači

Může se to zdát k nevíře, ale 14. březen je v Albánii "Dnem léta". Jaro si pomalu razí cestu do této sluncem obdarované země, tak proč rovnou neslavit léto. Tirana se věru oblékla do letních šatů, stromy na hlavním bulváru navlékly růžové punčocháče s bílými puntíky a propojily se s těmi na protější straně květinovými náhrdelníky. Párty může začít. Jen aby slunce nezaspalo. Ani náhodou! Oslavy dne léta dostály svému jménu.

Tradiční oslavy probíhají ve městě Elbasan, Tirana Den léta také oslavuje velkolepě. My jsme původně chtěli navštívit Elbasan, ale nakonec jsme se kvůli dětem rozhodli pro klidnější variantu a namířili si to k moři do Drače.

Oslavy léta probíhají v Drači na nábřeží mezi restaurací Splendid a hotelem Kristal. Akci bych stručně popsala jako "přijela k nám pouť". V deset hodin dopoledne je nábřeží plné lidí, proplétáme se davem, na atrakce se stojí fronty a dětem se mezi tolika lidmi nelíbí. Pokračujeme tedy dál po nábřeží až ke kavárně C´est la vie, kde víme, že si dáme v klidu kafe, protože zde mají i dětské hřiště. A tak v závětří s výhledem na moře slavíme léto mimo davy.

Když se po poledni vracíme stejnou cestou zpět, je krásný "letní den", odkládáme mikiny a děti běhají po pláži. Po nábřeží korzují lidé, restaurace se zaplňují. Pár leků si u stánků dnes vydělají prodavači tradičních elbasanských "ballakume", tradičního amerického popcornu i čínských plastových hraček. 

Obědváme v úžasné restauraci Pastarella, kde si dáváme vynikající Caesar salát, grilovanou chobotnici a těstoviny. Z restaurace jsou nádherné výhledy na nábřeží. 

Kolem třetí hodiny se promenáda pomalu vyprazdňuje, a tak se s dětmi ještě vracíme užít si pár atrakcí. V restauraci již sice kluci vypadali na umření, nožičky prý bolí a potíže jim činilo i samotné sezení na židli. Jen co jsme ale dorazili ke kolotočům, únava se rozplynula a skákací hrad jim nalil nový elán do žil. A tak jsme nakonec v Drači strávili celý den plný slunce, mořské atmosféry a pouťové zábavy. A léto může začít!

 

V březnu u moře: Gjiri i Lalezit

Zdá se, že zima v Tiraně definitivně skončila. Zatímco před deseti dny jsme si i ve městě užili dvoudenní sněhovou nadílku, tento týden se nám zde teploty vyšplhaly až k dvacítce. Slunce už má sílu, jak by také ne, když za čtyři dny budou oslavy konce zimy, kterým se zde říká rovnou "Dita a veres" (Den léta). A tak jsme si v sobotu vyrazili na pláž.

Ráno po snídani míříme směr Drač, či spíše do zátoky Gjiri i Lalezit. Cesta přes Tiranu je rychlá, díky obchvatu se jako vždy zasekneme až na obřím kruhovém objezdu Sheshi Shqiponja. A odtud už po dálnici pokračujeme až na sjezd na Maminas. Na dálnici za Shqiponjou zjišťujeme, že zde proběhla výměna všech palem, které tu dálnici dříve lemovaly, za borovice. Téměř to tu nepoznáváme. V zátoce Gjiri i Lalezit parkujeme u pláže Insifa. Je to taková zelená oáza s pěkným dětským hřištěm a restaurací. Kvůli vydatným dešťům z předchozích dnů je hřiště bohužel celé pod vodou, a tak míříme rovnou na pláž.

Na plážích je tu po zimě spousta odpadků. Vydáváme se podél moře jižním směrem a putujeme asi hodinu. Děti pobíhají, malují v písku, sbírají mušličky a hrají si na rybáře - loví v kalužích. Sluníčko krásně hřeje, chladivý vítr od moře s sebou přináší léčivý slaný vzduch. Dojdeme až k rybáři, který straží v moři sítě, poté je vytahuje prázdné ven a přesouvá se na kole po břehu zkoušet štěstí zase kousek dál.

My jsme s kluky zkusili štěstí na kole a odrážedle v neděli v parku u jezera v Tiraně. A octli jsme se v moři, moři lidí. Slunce vytáhlo národ sem, doprava kolabuje, všechna parkoviště jsou plná, policisté uzavírají sjezd z městského okruhu k jezeru. My jsme jedno volné místo k zaparkování našli, ale v parku jsme strávili jen něco málo přes hodinu. Nebylo tam téměř k hnutí a pravděpodobnost, že se nám děti na hřišti ztratí, se věru blížila jistotě.