Děravé hory v podzimním kabátě

Znáte to. Jeden den teskníte, že jste se vrátili z dovolené snů, a nazítří zjistíte, že vám doma za humny leží ráj. Ze Sarandy jsme zpět v Tiraně a hned následující sobotu podnikáme výlet do oblasti Malet me gropa (Hory s dírami).

Vyrážíme ráno po snídani. V plánu máme zdolat vrchol Mali me gropa (1820 m n. m.). Autem se vydáváme směr Dajti a z průsmyku pokračujeme ještě chvíli asfaltkou směr Qafmolle. Cesta se zhoršuje, terénnější vozidlo je v těchto končinách podle mě nutnost (i když místní zde jezdí samozřejmě osobáky). Projíždíme nad Qafmolle, na odbočce k Selite e Malit pokračujeme vpravo a na další křižovatce cest se dáváme vlevo (je tu i směrník) a parkujeme u výchozího bodu našeho výstupu označeného červeným kruhem. Z Tirany jsme sem dojeli za 70 minut. Čekají nás asi dva kilometry stoupání s převýšením 470 m, takže s dětmi celodenní túra. Počasí máme nádherné, příroda hraje podzimními barvami a nad námi se tyčí, jak si zprvu myslíme, vrchol dobývané hory.

První část výstupu nás zavede k pastýřské chatrči. Pase se tu velké stádo ovcí, pasáček leží v trávě. Jediný člověk v této opuštěné krajině. Pozdravíme se a stoupáme dál do sedla.

A tu se otevře pohled na "Děravé hory". Usedáme do zlaté trávy, obědváme a kocháme se přírodou kolem sebe. Hodinu za hlavním městem, úplně bez lidí!

Ze sedla stoupáme k vrcholu hory. A zjišťujeme, že je to jen jeden z předvrcholů. V této fázi je již mladší syn vynášen na opici. Starší hopká jako kamzík vzhůru, protože chce být dnes vyšší než Dajti. A podaří se mu to. Máme všichni radost, je to náš první společný opravdu vysokohorský výlet. Rozhlížím se na všechny strany, dole na planině se rýsuje dokonce nějaká usedlost.

Sestupujeme stejnou cestou, opět s přestávkou v sedle. Autem ještě vyrážíme prozkoumat cestu na Shengjin i Madh. Mužská část posádky zažívá adrenalin, já stres. Cesta je tu opravdu příšerná, ale projet se to tedy dá. Cesta nás zavádí do vesničky, kam se zrovna při zapadajícím slunci vrací obří stádo ovcí, oslíci zde tahají do kopce snopy kukuřice, ohnutá stařenka v černých šatech s holí a pytlem na zádech se šourá k chaloupce. Velmi krásné místo s drsným životem. Přejíždíme řeku a v údolí už vede asfaltka, takže nakonec musím uznat, že tato delší, zato horší cesta stálo za to.