Po vánoční návštěvě v Čechách jsme se vrátili do zimní Tirany. Letošní zima je zde mírná. Ráno sledujeme teploměr, zda mrzne či nikoliv. Zatím jsme měli nulu třikrát. Přes den pak většinou svítí slunce a teplota se kolem poledne pohybuje kolem 8-11 stupňů. O víkendech nám zatím vždy pršelo, a když v Tiraně prší, znamená to, že lije jako z konve, a kdo nemusí ven, je radši zalezlý doma. Tento víkend byl v lednu první slunečný, a tak konečně v novém roce přináším první příspěvek z našeho výletu na Dajti.
Vyrážíme kolem desáté hodiny a autem šplháme k horní stanici lanovky. Cestou děláme krátkou zastávku u kongresového paláce. Kupuji lístky na operu Carmen. Úterní premiéra je již bohužel zcela vyprodaná, s lístkem na středeční reprízu za 1000 leků (200 Kč) se vracím k autu a vyrážíme směr Dajti. Žasnu, kolik je zde aut. Pěkné počasí evidentně láká lidi do hor. Či jak později zjišťujeme jen na malé procházky a piknik v lese či kávičku v restauraci. Na cestě kolem Dajti značené červenou značkou jsme totiž jediní.
Stoupáme od horní stanice lanovky kolem bývalé pionýrské základny. V lese již vyrážejí jarní kytičky, slunce svítí a my po chvíli narážíme na úzkou asfaltovou cestičku, po které se vydáváme po vrstevnici vlevo. Procházka jihozápadním svahem Dajti má již úplně jarní atmosféru.
Jakmile se dostaneme na svah severní, teplota klesá a příroda se mění. Jsme trochu jako v ledovém království. Procházíme tunelem ve skále a odkrývají se nám krásné pohledy na krajinu za horou Dajti až na nezapomenutelné zasněžené Malet me gropa. Cesta kousek za tunelem začíná dost klesat, a tak usedáme na skálu a při malé svačině si užíváme výhledů na zdejší hory.
Vracíme se stejnou cestou zpátky. Tento zhruba šestikilometrový výlet
nám s dětmi zabral asi tři hodiny. Užili jsme si spoustu
legrace s rampouchy a zbytky sněhu a osvěžili se v pusté krajině na
dohled hlavního města. Krásná jarní neděle na konci ledna!
