Předvánoční Tirana a novoroční přání

Tak jsme prožili v Albánii již půlrok našich životů a chystáme se na vánoční návštěvu domů do Čech. Dnešní dopoledne trávím rozlučkovou procházkou po Tiraně. Je slunečné počasí, ráno 10 stupňů, odpoledne, pokud slunce vydrží, můžeme mít opět 18 stupňů jako v předchozích dnech. Parkuji v podzemním parkovišti pod hlavním náměstím Sheshi Skenderbej. Toto parkoviště je pro mě velkou záhadou. Za 3 hodiny parkování zde zaplatíte 200 leků (40 korun), jste pohodlně v samém centru Tirany, parkoviště je hlídané, jsou zde toalety, a přesto je neustále poloprázdné. Náměstí je vánočně vyzdobené, dominantou je nyní obří umělý strom. Budova opery a baletu, která se nyní zevnitř rekonstruuje, je zvenčí také v zimním kabátě.

Na náměstí jsou kolotoče a stánky s občerstvením, které jsou v půl deváté ráno ještě téměř všechny zavřené. Nevadí, nepřišla jsem na "čofty" (albánsky se hamburger řekne "čoft", jak mi nedávno vysvětlil náš syn). Ono i to spící náměstí bez víru davů má co říci a dnes, když jsou Skanderbeg na svém koni jaksi upozaděni Santou se soby, mě oslovuje různorodost kulturních vlivů v tomto prostoru. Komunistické paláce, mešita, umělohmotná vánoční výzdoba se Santou, italská architektura, Skanderbeg, mozaika na budově národního muzea. A tak se jdu podívat na Tiranu ještě z výšky z věže Kulla e Sahatit.

Z náměstí se projdu středem Tirany ještě kolem národní galerie se "zapomenutými" sochami na zadním dvorku. Mířím k parku Rinia s kavárnou Taiwan. Na obrubnících kolem parku posedávají pánové. Ten si čte noviny, ti hrají šachy a několik dalších jim přihlíží, ten prodává knížky. Na hlavní silnici se rozsvítila červená pro chodce. Mimo přechod si cestu mezi auty razí babička v černých šatech s bílým šátkem. Auta upozorňuje svou holí, že zrovna přechází. Nikdo na ni netroubí. Avazh avazh, babi přejde a pak se doprava zase rozjede. U Taiwanu začínají tryskat fontánky. Děda se zastaví a pozoruje je.

Těším se domů. Jsem jako tažný pták naruby. Na Vánoce letím za zimou. A hlavně za vámi všemi! A těm z vás, se kterými se během Vánoc doma neuvidím, přeji do nového roku svět plný rozmanitostí a méně strachu z neznámého. Třeba cesty do Albánie se rozhodně bát nemusíte.