Po deštivé albánské zimě se zde již natrvalo usadilo jaro, nádherné období plné zeleně a slunce. Prodloužený velikonoční víkend jsme strávili v historickém městě Berat. V pátek odpoledne vyjíždíme z Tirany a za necelé dvě hodiny přijíždíme do Beratu, kde parkujeme u galerie a vyrážíme do uliček historické čtvrti Mangalem hledat dům, kde budeme tři noci přebývat. Je to soukromý dům, jehož majitelka žije v USA, do Beratu jezdí jen občas na dovolenou, a tak po zbytek roku toto své historické stavení pronajímá turistům. Nacházíme ho snadno podle velkého balkónu s lampičkami. Vstupujeme dovnitř a hned na nás dýchne ta pravá beratská atmosféra - v přízemí žádné obytné místnosti nejsou, což bylo pro tato stavení typické, musíme po schodech do prvního patra. Z balkónu se odkrývají výhledy na řeku Osum, protější břeh se starou čtvrtí Gorice, na nové město s promenádou vedoucí k univerzitě a na masiv hory Tomor v pozadí.
V sobotu stoupáme čtvrtí Mangalem k hradu. U vstupní brány si kupujeme vstupenku za 100 leků (20 Kč) a jako první návštěvníci vstupujeme spolu s několika místními obyvateli dovnitř. U vstupu do hradu je sice brána, ale nestane se vám, že by zde bylo někdy opravdu zavřeno. Tento hrad je totiž unikátní tím, že v něm opravdu žijí lidé. Tedy žádné "muzeum", nýbrž opravdové město za hradbami. Hned za branou si u prvního obchůdku se suvenýry kupujeme malou snídani, a poté se dáváme do průzkumu hradu. Je krásné slunečné počasí s jasnou oblohou. Míříme k vyhlídce na hradbách. Cestou potkáváme babičku, která ze svého domku právě vynáší na trávu k hlavní cestě ubrusy, oblíbený místní suvenýr. Na ulici sedí prodavačka marmelád, na zídce na protější straně ulice se vyhřívají kohouti. Postupně procházíme celý prostor hradu. Během dopoledne sem dorazilo několik autobusů, a tak se to zde pěkně zaplňuje. Obědváme v tradiční hospůdce Klea, kde si na zahrádce pochutnáváme na výborných plněných lilcích a plněných paprikách.
Odpoledne pak scházíme z hradu dolů. Kousek od našeho domku prodává paní domácí marmelády a olivové oleje. Je velmi upovídaná, a tak se mimo jiné dozvídám, že když budu kupovat v Albánii marmelády, mám kupovat pouze ty z Beratu nebo z Permetu. Z ostatních koutů Albánie "absolutisht JO" (rozhodně ne)! Toto varování doprovodila silně zhnuseným obličejem, který mě bude při nákupu marmelád po zbytek pobytu v Albánii doprovázet. Musí se tedy nechat, že její mandarinková marmeláda se u nás moc neohřála. Musela jsem ji před dětmi doslova schovat, jinak by ji snad snědly na posezení. S marmeládou v batohu pak procházíme přes most do další historické čtvrti Gorice. Procházka zdejšími křivolakými uličkami je opravdu zážitek. Stejně jako výhledy na kopec na protějším břehu s hradem. Průzkum Beratu zakončujeme na promenádě, kde si v kavárně dáváme palačinky. Kluci se svezou na kolotoči. Je to dlouhá jízda, pozoruji dění kolem. V parku před univerzitou posedávají hloučky debatujících mužů a hráčů domina. Promenáda je plná kaváren, vpravo je ortodoxní katedrála, vlevo mešita a uprostřed je další kolotoč se sochou prsaté ženské v klobouku v tričku s americkými hvězdami a pruhy. Typická albánská atmosféra.
Žádné komentáře:
Okomentovat