"Tanec léta" - Lin 2017

K návštěvě vesničky Lin na břehu Ohridského jezera nás inspiroval náš učitel albánštiny a kamarád Přemek Vinš a také videoklip k písničce „Vallja e verës“ („Tanec léta“). V pátek odpoledne tedy vyrážíme z parné Tirany strávit víkend v prostředí albánského venkova.

Předem na internetu nalézám doporučení na ubytování v domku naproti kostelu „U Rózy“. Vytáčím tedy Rózu (+355 69 450 4577) a domlouvám ubytování na dvě noci. Róza mluví plynně anglicky a už po telefonu je velmi příjemná. Takže paráda, vyrážíme se dvěma malými dětmi do Linu. Cesta z Tirany před Elbassan a Librazhd je plynulá, zhruba za dvě hodinky se nám otevře první pohled na vesnici Lin.

 

Róza nás očekává, parkujeme před kostelem a vybíráme ze tří (= všech) volných pokojů. Zůstáváme úplně nahoře, k pokoji patří i balkón s nádherným výhledem na Ohridské jezero. Róza nám vaří čaj na uvítanou i večeři - máme grilované ryby. 

Večer podnikáme první procházku po vesničce. Zažívám pocit "oboustranné exotičnosti". My prožíváme atmosféru soumraku ve vesnici, která odpovídá očekáváním z klipu "Vallja e verës" - babky a dědové posedávají a klábosí na zemi před svými domy, děti si tu hrají s míčem. Vesničané zase sledují čtyři osoby, které sem na první pohled nezapadají, totiž nás. Snažíme se "začlenit", tak občas kolemposedávající pozdravíme, což vždy vyloudí úsměvy na jejich tvářích a někdy dokonce i kratší návaznou konverzaci v albánštině.

V sobotu po snídani vyrážíme na kopec nad vesnicí. Zlákal nás oslík, překonáváme první skládku odpadků vedle kostela a míříme vzhůru na skálu. Výstup však zdá se mi pro našeho tříletého synka moc odvážný, vracím se raději k Róze optat se na schůdnější cestu. 

 

 

Tou už se dostáváme pohodlně nahoru. A zde se srdce cestovatele téměř zastaví. Odkryjí se pohledy, které se těžko popisují. Jsem šťasná, že máme volný celý den, nikam se neženeme a zatímco naše děti "vaří polívku" na jednom kameni, můžeme si užít krásy světa kolem. Mrkněte také:

Na špičce poloostrůvku nalézáme bunkr. Zdržíme se u něj jen chvilku, protože právě probíhá vypalování jedné ze skládek pod skálou a čmoudíky nás rychle vyženou.

 

 

Vydáváme se dolů na opačnou stranu kopce a podél pobřeží směrem k plážím "Relax Resort". Cesta vede krásnou přírodou. Dojem kazí téměř všudypřítomné odpadky, albánská realita, na kterou si těžko zvykám. Náš pochod přeruší volání z loďky na jezeře, dva chlapíci nám nabízí přiblížení k plážím. Je horko, děti začínají být unavené, jedeme. Agim umí obstojně anglicky, zaveze nás k pláži, peníze za svezení odmítá. 

Odpoledne tedy trávíme v tomto "resortu". Pláže jsou tu čisté, voda průzračná, pronajímáme si slunečník za 300 leků (60 Kč) a jdeme na Korču a nanuky do místní restaurace. 

Navečer se vracíme domů stezkou podél pobřeží. Cestou potkáváme jen pasáčka se šesti kravami a dva turisty. 

Před vstupem do samotné vesničky musíme opět překonat skládku a pak už procházíme vesnici k restauraci na kávu. Do šesti hodin musíme být doma, Róza nám připravuje "Tavë Korani", místní rybí specialitu - pekáč se zapečenými rybami a zeleninou. Delikatesa!

 

Druhý den po snídani z Linu odjíždíme. Návštěva tohoto místa mě nadchla. Je to místo, které má vše, co při cestování vyhledávám - krásnou přírodu, výborné jídlo, vstřícné lidi, klid, opravdovost.