Cyklovíkend u Skadarského jezera

Je páteční odpoledne, vjíždíme do Shkodry s horáky na střeše automobilu. Soudě z udivených pohledů místních obyvatel jsme zajímavou atrakcí. Shkodrané na kolech jezdí hodně, do fáze transportu těchto dopravních prostředků na střechách aut se však ještě nedostali. Připadám si tak trochu jako členka posádky nějakého alegorického vozu. Projedeme město a míříme do kempu Lake Shkodra Resort (https://www.lakeshkodraresort.com/). Tento víkend jsme si přijeli užít Skadarské jezero a prozkoumat jeho okolí a také břeh řeky Buny jako správní Shkodrané, tedy na kolech.

V kempu Lake Shkodra Resort se nám líbí. Můžete se zde ubytovat i bez vlastního stanu či karavanu. Je zde několik typů dřevěných domků a také vybavená týpí. Dáváme si večeři v místní restauraci a pozorujeme na pláži západ slunce. Pohled na hladinu jezera doprovázený žabím kvákáním je po parném dni uklidňující zážitek.

V sobotu po snídani trávíme necelé dvě hodiny na pláži v kempu. Dětem se tu velmi líbí, i když zde není dobrý přístup do vody pro ty nejmenší. Z pláže vede dřevěné molo, ze kterého scházíte po schůdcích do jezera, kde už malé děti nestačí. Klukům to ale evidentně nevadí, kolem mola totiž plave dost rybiček a lovecké síťky si samozřejmě přivezli s sebou. Při bližším zkoumání břehů zjišťujeme, že rovněž Skadarské jezero je zaneřáděné odpadky. To je "shkoda".

Pro náš první cyklovýlet jsme si zvolili trasu, kterou jsme minule projížděli autem. Parkujeme asi 2 km před osadou Shiroke a jedeme podél jižního břehu jezera. Podél silnice zde vede široký chodník i pro cyklisty. Bohužel za Shiroke končí, ale dál vede úzká asfaltová cesta s minimem aut. Dostáváme se kousek za obec Zogaj. Při zpáteční cestě se zastavujeme na oběd v restauraci B7. Idylu tohoto místa nám tentokrát bohužel zkazila zapíchnutá kost z kapra v krku našeho mladšího syna. A klid ostatních návštěvníků jsme tak narušili my. Zbytek dojmů ze sobotního výletu mi zamlžilo řešení problému co s kostí. Ve večerních hodinách zabrala kombinace synovy únavy, pinzety, mé a manželovy vytrvalosti a hlavně štěstí. A tak i nadále, po téměř roce v Albánii, zůstáváme ušetření zážitků z návštěv místních zdravotnických zařízení.

V neděli vyrážíme na pravou cyklostezku. Je značená v mapě, dokonce má i název "Living the river" a místní značení. Vede podél řeky Buny. No vede. Jsme v Albánii. Vesničané na březích Buny řeší otázky zásadnějšího významu než nejnovější trendy v cyklistice. Realita této říční cyklostezky je tedy taková, že by se vám do výbavy velmi hodila mačeta, abyste ji mohli projet. Záměr byl myslím takový, že stezka povede po hrázi. To by umožnilo cyklistům zažít výhledy na řeku Bunu. Vetšinou jste však odkázáni sjet na cestu pod hrází, takže na řeku vůbec nevidíte. Pokud ale máte Albánii rádi, odnesete si odsud kromě pošlehaných nohou zejména krásný dojem ze severoalbánského venkova: klid, obdělaná pole, v poledne zvonkohra v kostele ve vesničce Dajč, hráči domina a zejména přátelské pozdravy místních obyvatel.