Dnešním příspěvkem na chvíli opustíme Albánii, abychom se vydali navštívit její krásnou italskou "sestru" Kalábrii. Váhala jsem, zda do albánských alb vkládat cestu po jižní Itálii, ale nakonec proč ne. Zážitky z pobytu v Albánii nebudu omezovat státními hranicemi. Krásně je v Albánii, krásně je i mimo ní a nejkrásnější je volně cestovat do různých koutů světa, takže jdeme na to.
Spojení do Kalábrie je z Tirany výborné. Do hodiny jsme autem v přístavu ve městě Drač, odkud o půlnoci vyráží trajekt do italského Bari. Spíme v kabině na palandách. Děti prospí celou noc, mě budí houpání na vlnách. Nejsem právě rozená námořnice a kombinace vln a vydýchaného teplého vzduchu v kabině mi příliš pěkný zážitek nepřináší. V sobotu dopoledne přistáváme v Bari a vydáváme se na čtyřhodinový přesun autem k pobřeží Tyrhénského moře do oblasti Tropea - Capo Vaticano.
Naše první zastávka je ve městečku Tropea. Malebné městečko na skále právě zažívá vrchol turistické sezóny. Dozvídáme se, že se v Itálii blíží státní svátek a mnoho Italů si proto v polovině srpna vybírá dovolenou. Naše pokusy sehnat zde ubytování skončily neúspěchem. Po dvou hodinách pátrání jsme dostali jen dvě nabídky volných pokojů. Ten za 130 euro na noc ve sklepě bez oken a kilometr od pláže i ten u pláže za 460 euro na noc jsme odmítli.
Jedeme dál směrem na Capo Vaticano. Tmavě oranžové slunce zapadající na
obzoru za sopkou Stromboli nám nepříjemně připomíná, že den se chýlí ke
konci a my jsme stále bez střechy nad hlavou. Až za tmy jsme dojeli k
hotelu Marinella na Capo Vaticano, kde měli na tři noci volno. Na Capo Vaticano tedy trávíme dva dny. Pláže jsou tu písčité, pobřeží skalnaté, opravdu krásné zákoutí. Bohužel v polovině srpna přelidněné.
V úterý ráno opouštíme Capo Vaticano a jedeme podél pobřeží dál na jihozápad do městečka Scilla. Pro mě byla Scilla perlou Kalábrie. Už příjezd z městečka Bagnara Calabra odkrýval nezapomenutelné výhledy na Sicílii a pobřeží Kalábrie s hlavní dominantou Scilly - hradem na skále 70 m nad mořem. Po prozkoumání hradu, které bavilo i děti, zejména díky interaktivním stěnám v jednom ze sklepení, sejdeme křivolakými uličkami městečka na pláž Marina Grande. Kamínková pláž, průzračná voda, výhledy na hrad, pizza, zmrzlina, co víc si v parném dnu přát. Večer odjíždíme, máme zamluvené ubytování v Reggio Calabria.
Reggio mě opravdu baví. Není už tak turistické jako Tropea nebo Capo Vaticano, ale atmosféru má úžasnou. Z pláže jsou pěkné výhledy na protější Sicílii, podél pláží vede velká promenáda, v centru města pěší zóna Corso Garibaldi, nutností je zastávka na zmrzlinu Cesare Gelato (je to zelený stánek na kruhovém objezdu u nádraží Reggio di Calabria Lido). Moc dobrou kalábrijskou večeři jsme si dali v restauraci La cantina della Suocera poblíž Piazza Duomo.
Ve čtvrtek ráno se po dálnici vracíme z Reggia na severovýchod do městečka Pizzo. Procházku malebnými uličkami korunujeme v cukrárně na náměstí, kde si dáváme místní specialitu - zmrzlinu Tartufo. Je to vlastně zmrzlinová koule posypaná kakaem nebo pistáciemi, a když se prolížete ke středu, začne z ní vytékat čokoláda. Na oběd není po Tartufu ani pomyšlení, a tak jdeme na pláž stavět hrad z písku.
Poslední dva dny trávíme u kamarádů Přemka a Giovanny v městečku Pianopoli, odkud podnikáme výlety za koupáním k Jónskému i Tyrhénskému moři a navštěvujeme vesničku Tiriolo. Je v horách a říká se jí městečko dvou moří díky výhledům na Tyrhénské i Jónské moře. Turistů je tu minimum, takže zde na rozdíl od Tropey zažijete pravou atmosféru kalábrijské vesnice. Občerstvujeme se na náměstí u kostela (prodávají tu i Pilsner Urquell, které si majitel oblíbil, když pobýval v Čechách) a vydáváme se nahoru ke hradu. Výhledy nejsou zrovna ideální kvůli oparu, ale i tak je návštěva Tiriola krásný zážitek.
Děkuji Přemkovi a Giovanně za pozvání do Kalábrie, tipy na výlety a nezapomenutelný pobyt v Giovannině domku v městečku Pianopoli. A děkuji oběma našim dětem za cestovatelskou trpělivost, hlavně při čekání na zpožděné trajekty. Kalábrie je dalším koutem světa, jehož návštěvu jsem v této životní etapě nepředpokládala, kam se ale ráda vrátím.
Noční plavba trajektem zpět do Drače byla klidná. Ráno po probuzení vyhlížíme břehy Albánie. Zažívám zvláštní pocit. Po nádherných scenériích Kalábrie vidím přístav v Drači, což žádná velká krása není (tedy jak pro koho - kluci pozorují vykládku nákladní lodi a jsou u vytržení). Je mi ale až překvapivě dobře, jsme zpátky "doma". Končí prázdniny, v Tiraně nám začíná škola. Další etapa, další zkušenosti a zážitky. Tak brzy ahoj tady na blogu.
Žádné komentáře:
Okomentovat